01. 10. 2021
Misha Glenny, předseda Rady pro redakční nezávislost, poskytl na konci září serveru HlídacíPes.org rozhovor o tlacích, kterým musejí čelit novináři nejen ve střední Evropě. S laskavým svolením autora jej publikujeme.
Napsal Robert Břešťan 30. září 2021
Asociace nezávislých novinářů je nová iniciativa spojená s Radou pro redakční nezávislost vydavatelství Economia. Vyzývá ke spolupráci novináře v celé Evropě a obrací se na Evropskou komisi se svou zprávou „Evropská svobodná média pod palbou“, kde popisuje rostoucí množství útoků na média v Evropské unii . Hybatelem iniciativy je novinář a spisovatel Misha Glenny, někdejší dlouholetý zpravodaj britské BBC pro střední Evropu.
Jak Glenny, který mluví velmi dobře česky, připouští, akce vznikla do jisté míry jako improvizace, přesto je pro takovou výzvu velké množství důvodů. „Cítili jsme, že zhoršující se situace v Polsku a už dosti špatná situace v Maďarsku vyžaduje, abychom se na to podívali systematicky. Sledujeme vývoj ve Slovinsku, podobně v Bulharsku či Řecku. Máme tu široké spektrum tlaku na novináře a média, ať už z komerčních důvodů či ze strany vlád. Potlačování svobody médií dostává v řadě zemí Evropské unie organizovaný rozměr,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.
Pokud jde o výzvu Evropské komisi, aby si případů tlaku na novináře všímala a aktivně je řešila, netříštíte zbytečně síly? Je tady řada dalších již zavedených organizací, Mezinárodní tiskový institut, Evropská federace novinářů a další a i ty se na Komisi obracejí…
To jsou všechno skvělé organizace, ale jsou trochu zbyrokratizované. My se snažíme dát dohromady ty novináře, jichž se ty problémy bezprostředně týkají, aktivní novináře ze zemí EU. Máme autentické hlasy lidí, kteří se přímo potýkají s problémy, které jsme zmínili. Zatím jsem mluvil s lidmi, které osobně znám, nebo na které jsem dostal doporučení v Polsku, v Maďarsku, v Česku a v Rakousku a chceme to dále rozšiřovat. Chceme otevřeně mluvit o tom, co se děje, a popsat metody, které omezují svobodu médií. Ty jsou různorodé, ať už ekonomické, kde se jako forma tlaku používá třeba nezadávání reklamy do nezávislých médií, nebo omezování distribuce tištěných médií, nemožnost dostat je k lidem. A je tu i zastrašování konkrétních novinářů. To jsme také popsali v naší první zprávě a ukazujeme na tom, jak systematické to je.
A děje se to v řadě zemí včetně České republiky – vidět je to v tlaku na veřejnoprávní média, hlavně televizi. A někoho možná překvapí, že se to děje ve vztahu k veřejnoprávní televizi třeba i v Rakousku. Takže i když je Asociace nezávislých novinářů v embryonálním stádiu, chceme dát najevo, že se blížíme na hranu. Ten nárůst oligarchického populismu a jeho důsledky je třeba zastavit. Vidíme, že Evropská komise je ve věci ústavnosti a práva připravena zasáhnout proti Polsku, méně odhodlání vidíme ve vztahu k Maďarsku. Ale chceme, aby se totéž týkalo i útlaku médií.
A to znamená co? Tlačit na vlády, hrozit třeba zastavením čerpání dotací?
Aktuálně tu máme třeba miliardy eur z Fondu na podporu oživení po covidu. A to může sloužit jako silná zbraň, to je opravdu hodně peněz. A máte země jako třeba Řecko, které ve vztahu ke svobodě médiím také hodně kulhá, zejména kvůli tamním oligarchům. Nebo Bulharsko, které se propadlo až na 112. pozici v žebříčku svobody médií, což je pro zemi, která je součástí EU, skutečně ostudné. Chceme na to upozorňovat, získat podporu i od novinářů z dalších zemí EU a chceme, aby i Evropská komise jasně řekla, že útlak médií v EU je něco zcela neakceptovatelného.
Vy sám jste ale ve článku pro The Times napsal, že s výjimkou příležitostného hubování Evropská komise většinou jen sedí a zírá.
Přesně tak. Ale sama Evropská komise nyní připravuje strategii pro svobodu médií, možná z toho bude nějaká direktiva, možná něco jiného, to samozřejmě nyní nevíme. My se budeme snažit, aby měla k dispozici maximum informací o tom, co se skutečně v některých členských státech ve vztahu k novinářům a médiím děje. I předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve své zprávě o stavu EU mluvila o fyzických útocích a vraždách novinářů. Jistě se shodneme na tom, že novinář nemá při své práci být v riziku, že bude fyzicky napadán či dokonce zavražděn, ale to je jen jeden aspekt. Podstatné je institucionální podkopávání svobody médií, ať už jsou za tím politické nebo byznysové zájmy. A to už von der Leyenová nezmínila. Chceme, aby se k Evropské komisi dostaly konkrétní informace o novinářích, kteří v takovém prostředí musejí pracovat, a co by se podle nich mělo změnit.
Mimochodem, jedním z komisařů, na něhož se obracíte, je Věra Jourová. Ta je ale evropskou komisařkou z vůle Andreje Babiše, vůči němuž se tou iniciativou také vymezujete. Kromě toho vyšlo najevo, že ze svého platu posílá hnutí ANO 100 tisíc korun ročně… Je to tedy ta pravá, kdo by měl téma řešit?
Samozřejmě víme, že evropští komisaři se do svých funkcí dostávají na základě rozhodnutí vlád svých zemí. Tak to je a s tím nic nenaděláte. Ale pokud jde o Jourovou, myslím, že za tu dobu, co je eurokomisařkou a místopředsedkyní Evropské komise, neudělala nic, čím by dokazovala, že jede v nějaké Babišově linii. Naopak vystupuje – alespoň rétoricky – silně na ochranu svobody médií. Řekl bych tedy, že je spíše na té správné straně a pokud si snad Babiš myslel, že bude v EK zastupovat jeho zájmy, pak to pro něj musí být zklamání. A my s ní prostě musíme mluvit, protože svoboda médií je součástí jejího portfolia. Ale mluvíme samozřejmě i s dalšími eurokomisaři zodpovědnými za to, aby se na trhu hrálo férově, a to i na trhu médií. Každý si umí představit, že pokud by bylo nějaké pokřivení trhu třeba v oboru farmaceutického průmyslu, Evropská komise by to aktivně řešila. Proč by to neměla řešit i v případě mediálních domů?
Ve své výzvě píšete, že v Evropě vidíme koncentrovaný útok na svobodná média. Má ten útok tedy podle vás jednoho hybatele nebo jeden hlavní důvod?
Nemyslím si, že by za tím byla nějaká jedna síla. Co ale osobně pozoruji, jsou podobné prvky a propojení, spolupráce a možná inspirace na politické úrovni. Ať je to třeba spojenectví Andreje Babiše s Viktorem Orbánem, podobně s prezidentem Vučičem v Srbsku, nebo Janezem Janšou ve Slovinsku. Lidé od Kaczyńského spolupracují s lidmi od Orbána a tak dále. Je to samozřejmě jejich legitimní právo budovat si koalice, neříkám, že by se Babiš nemohl potkat s Orbánem, byť jejich poslední setkání v Praze bylo zcela zjevně předvolební tah. Ale za nepřijatelné považuji, pokud se další země inspirují Orbánem v útlaku novinářů a nezávislých médií a instituce, které by za normálních okolností měly sloužit jako nezávislá kontrola, místo toho jen plní vůli politiků. A mimochodem o tohle se snaží ve vztahu k BBC třeba i premiér Boris Johnson v mojí zemi. Po mém soudu je Česká televize nejlepší veřejnoprávní televize v regionu a pro českou společnost by bylo tragické, pokud by se změnila jen v politický nástroj.
Je ta česká situace, kde máme Andreje Babiše jako politika, podnikatele a majitele médií, evropsky unikátní nebo je vlastně jedno, za jakých okolností a jakými metodami se média v Evropě dostávají pod tlak a podstatný je ten efekt – potlačování kritických novinářů, nezávislých médií?
Mělo by být přirozenou součástí demokracie, že politik nebude ve střetu zájmů. Když jste politik a vlastníte média, vždy jste ve střetu zájmů, i když to třeba neporušuje žádné zákony. A to nemluvíme o benefitech pro Babišovy firmy plynoucí z faktu, že na evropské úrovni spolurozhoduje třeba o dotacích. To skutečně trochu zapáchá. Ale není to jen Babiš a jeho zájmy, co ovlivňuje média. Třeba jedním z důvodů, proč Británie udělala tak strašlivou chybu v podobě brexitu, je fakt, že mediální magnát Rupert Murdoch vytrvale po třicet let ve svých médiích vedl tvrdou antievropskou linku včetně otevřených lží. Ostatně víme, že dnešní premiér Boris Johnson kdysi jako novinář psal články, které byly zcela smyšlené, a byl kvůli tomu koncem 80. let dokonce vyhozen z The Times. Pokud bych měl v Evropě naopak hledat pozitivní příklad, bylo by to Německo, zejména díky tomu, jak jsou tam vlivná média historicky regionálně rozvrstvená.
Vidíte v poslední době nějaké nové metody zastrašování médií a tlaku na ně? Osobně mne napadá třeba snaha kriminalizovat konkrétní novináře za konkrétní články…
Já bych přidal přímou korupci novinářů. V Rusku už před časem přišli na to, že korupce je účinnější než kriminalizace, aspoň v některých případech. Vidíme to v Bělorusku a pokračuje to dál, třeba v Maďarsku, v Bulharsku. Ale samozřejmě trvá i nátlak na novináře, jejich kriminalizace, věznění nebo to, že se oligarchové ovládající média usnesou, že konkrétního novináře už prostě nikdo nezaměstná.
Ve své výzvě píšete, že Evropská komise by měla brát snahu omezovat svobodu médií velmi vážně, jinak hrozí postupný přesun od demokracie k autokratickým režimům. Jenže není to tak, že si vlastně část společnosti tu vládu tvrdé ruky přeje a že politikům v jejich snaze umlčovat kritická média fandí a pro lidi samotné jsou často novináři hromosvodem jejich frustrací?
Buď chceme demokracii, nebo ji nechceme. Pokud si snad lidé přejí žít v režimu, který odmítá slyšet jejich hlas prostě proto, že vláda ve svých rukou koncentruje veškerou moc i kontrolu médií, v pořádku, můžete opustit Evropskou unii. Ale EU byla vystavěna na zcela jasných hodnotách a skutečně si nemůžeme dovolit aby se z autokratického populismu stal legitimní nástroj vládnutí v rámci EU, která jinak hájí navenek ideu demokracie, lidských práv a odpovědnosti včetně třeba té klimatické. Prostě je nepřijatelné, abychom měli v rámci EU malé diktátory.
Zpět k Radě